Barokní socha z 18. století

Autorství

Socha, vyrobená nejspíše ze škrovádského pískovce, pochází pravděpodobně z dílny sochaře Jana Alberta Devotyho (narozen kolem roku 1700 – zemřel po roce 1753) v Hrochově Týnci nebo jeho syna Karla Antonína (1738–1817). Jan Albert Devoty byl jedním z následovníků Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738) a je autorem mnoha soch v našem kraji.

Historie

Socha Panny Marie Vítězné se původně nacházela na travnatém kopečku u rozcestí mezi šesti vzrostlými lipami v místě, kde dnes stojí škola. Měla chránit celou obec a také všechny kolemjdoucí. Nejstarší záznamy o její existenci najdeme v historických mapách. Socha je v nich znázorněna křížkem na křižovatce při prvním vojenském mapování v letech 1764–1768 i při druhém vojenském mapování v letech 1836–1852. První písemná zmínka o ní pochází až z jara roku 1880, kdy se její staré oplocení nahrazovalo novým. Zanedlouho však musela ustoupit stavbě školy. Lípy se vykácely, kopeček srovnal, louže v místě dnešní školní zahrady se zavezla a socha byla 23. července 1883 přesunuta mezi sedm lip před budovu nové školy.

V roce 1919 zasadila školní mládež před sochou lipku Masarykovu. Na jaře roku 1925 byla nákladem obce a z výtěžku dobrovolné sbírky socha nově oplocena, natřena a pozlacena. Okolí sochy osázel růžemi milovník a pěstitel těchto květin František Pleskot z č. 41. V 80. letech 20. století byla při rekonstrukci vozovky poškozená socha přenesena do kostela sv. Jiří na Třech Bubnech. Tou dobou byla zároveň neodborně opravena (šlo o doplnění uražené levé ruky Panny Marie, její svatozáře a Ježíškovy pravé nohy) a natřena na bílo. Originální podstavec s volutami (spirálovitými ozdobami) a kartuší s nápisem „Sv. Marie oroduj za nás“ se tehdy ztratil. V letech 2012–2013 obnovil původní vzhled sochy restaurátor Petr Rejman. Roku 2025, zhruba po čtyřiceti letech, se socha do centra naší obce vrátila prostřednictvím své kopie, kterou zhotovil sochař Zdeněk Šmahel.

Ikonografie

Socha představuje Pannu Marii jako bohorodičku, matku Pána Ježíše, syna Božího. Panna Marie stojí na kouli znázorňující svět, kolem něhož se ovíjí had s jablkem v tlamě. Had ztělesňuje ďáblovo zlo, které chce celý svět ovládnout. Výjev je odkazem na prvotní hřích Adama a Evy v Rajské zahradě, kde had svedl Evu, aby jedla zakázané ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Když Eva dala ochutnat i Adamovi, Bůh je za trest oba z ráje vyhnal.

Panna Marie vyhrává boj s hadem prostřednictvím svého dítěte Ježíše Krista, jenž zlo překonal svou obětí na kříži a přinesl vykoupení všem lidem. Proto stojí Panna Marie na zeměkouli, v náručí drží Ježíška, poraženému hadovi drtí patou hlavu a levou nohou stojí na jeho ocasu. Tím mu znemožňuje škodit, vítězí nad ním, a proto jde o Pannu Marii Vítěznou.

Hvězdy na svatozáři kolem Mariiny hlavy odkazují na ženu ve Zjevení svatého Jana (12. kapitola, 1. verš): „A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.“

Panna Marie má na sobě tunikové šaty. Jde o roucho, které symbolizuje očekávaný příchod do nebeské slávy. Plášť v podobě pláště liturgického, tzv. pluviálu, se sponou na hrudi představuje oděv přijetí Panny Marie do Božího království.

Vlasy Panny Marie jsou zčásti spletené do drdolu a odkazují na její panenství. Ježíškova nahota symbolizuje jeho čistotu, neboť on je bez prvotního hříchu a nepotřebuje být od hříchu očištěn a oblečen v oděvu spásy. On sám je tou spásou.

Literatura

Rejman, Petr: Transfery kamenosochařských děl. Restaurování kamenné polychromované sochy Panny Marie Vítězné z Orle. Diplomová práce. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování, 2013.

Panoch, Pavel – Bartoš, Štěpán: Barokní umění na Chrudimsku. Chrudim: Regionální muzeum v Chrudimi, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, SOkA Chrudim, 2011, s. 86–97.

Florián, Čeněk: Z letopisů obce Orle. Orel, 1935, s. 160, 219.